Když si neuvědomuješ, jak se cítíš, nerozhoduj se!

25.09.2022

Minulý víkend jsem se nechala opět inspirovat na mém oblíbeném Festivalu Evolution. Místní energie mě vždy nabije a povzbudí do dalšího rozvoje. Nebývá výjimkou, že tam potkám známé lidi nebo někoho nového, s kým navážu nový vztah.

Letos mě třeba zaujal obchůdek LoveLight, ve kterém jsem nakoupila hromadu vykuřovadel za skvělou cenu. Doporučuji buď klasickou šalvěj, nebo v kombinaci s dračí krví, která vám zajistí hluboké čištění prostoru a odpuštění/propuštění, tedy navazuje na téma z mého minulého článku.

Vyloženě mě nadchly dámy z Temple of Rose. Kdybych měla shrnout stručně, co dělají, řekla bych, že sdílejí krásu, hlavně pro ženy. Nakoupíte nádherné ženské šaty nebo třeba originální šperky a svíčky plné energie. A v jejich prostoru v pražských Holešovicích se dějí úžasné věci.

No a pro mě vrcholem bývá inspirace od jednotlivých speakerů a musím říct, že každý rok mě nadchne Mark Dzirasa. Svou energií, přímostí i humorem. Letos se zaměřil na téma emoční inteligence a právě to s vámi chci sdílet, protože se mnou skutečně rezonuje.


Proč emoční inteligence

Nejprve se zamysleme. Stojí za pozastavení, že si rozvíjíme spoustu dovedností, které jsou vyloženě banální. Respektive jsou to dovednosti praktické, reálně je i potřebujeme, ale to, kolik tomu věnujeme času, není často úměrné důležitosti a hloubce té dovednosti. Třeba pamatujete si, jak jste se učili řídit auto? Kolik stresu vás to stálo a jak vám to na začátku nešlo? Nebo pamatujete na maturitní zkoušku nebo zápočty na vysoké?

Proč, když věnujeme tolik pozornosti a stresu těmto dovednostem, nejsme ochotní zaměřit pozornost na naše emoce a myšlenky, které za nimi stojí? Na škole nás to neučí a v dospělosti na ty hluboké souvislosti přijde jen ten, kdo na sobě pracuje, zakusil třeba meditaci, mindfulness a jiné vědomé techniky. Přitom je to naprosto zásadní a Mark doslova říkal:


"Když si neuvědomuješ, jak se cítíš, nedělej žádná rozhodnutí!"


To dá přeci smysl, ne? Přesto tomu nevěnujeme dostatečnou pozornost. Jedeme na autopilota, trápíme se myšlenkami na budoucnost. To nám způsobuje někdy až neurotické stavy a emoční nevyrovnanost. A když si po roce, když už se budoucnost stala, ani nevzpomeneme, co nás tak trápilo, najdeme si zase něco jiného, co zaměstná naši pozornost. A tak pořád dokola.


Co teda s tím?

Začněte pracovat na svém vlastním sebeuvědomění...protože jak řekl při přednášce Mark, co nepomine, je naše mentální, osobní a emoční zralost. Ta bude mít vliv na mou budoucnost.

Je ovšem fajn se o tom bavit, ale velmi náročné to zevšeobecnit, protože u každého z nás dochází k jinému prožívání emočního náboje našich myšlenek. Takže je to nepřenositelné, a proto je tak neefektivní, když vám někdo radí. Co ale je stejné u každého, je proces.


Myšlenka předchází vždy emoci!


Někdy si jí ani nevšimneme, protože je hluboko zakódovaná. Může jít dokonce o vzorec z dětství, něco, co jsme slyšeli od svých rodičů, co se pak najednou otevře spouštěč (osoba či situace). Např. pokud jsme neustále slyšeli, že nemáme dost peněz, tak v dospělosti, kdykoliv přijde složenka nebo nějaká složitější finanční situace, myšlenka na nedostatek peněz bude mít silný emoční náboj.

A naším cílem, je ten emoční náboj zpozorovat, pojmenovat si ho, pochopit myšlenku, která za ním stojí a zastavit onen ping-pong v hlavě. A to není jednoduché. Existují rutinní techniky, ale pomoc může i terapie, kde si vyřešíte vzorce z dětství.

Navíc to je komplexnější, než si myslíme. Myšlenky se větví, např. myšlenka na jednu špatnou zkušenost se ženami připoutá další myšlenku, že všechny ženy jsou stejné a vytvoří se tak silný emoční náboj. Nadto v každé náladě jsou dostupné jen některé myšlenky a podle toho se na sebe budu koukat do zrcadla a budu hodnotit lidi a situace kolem sebe. Proto je velmi nebezpečné dělat jakákoliv rozhodnutí, pokud neumíte vnímat, jak se cítíte.


Zkontrolujte svojí emoci

A tady do hry vstupuje praktičnost dovednosti zvaná emoční inteligence. Myšlenkám totiž nesmíme slepě věřit. Zaprvé může jít o zakódovaný vzorec z dětství. Zadruhé jsme si je sami vytvořili a tedy ne nutně za nimi musí být pravda. Když o sobě v duchu tvrdím, že nejsem dost dobrá, že nejsem krásná, nejsem dost štíhlá jadajadajada... Nejedná se o objektivní pravdu. Proto je třeba zkontrolovat emoce. Cítíte nějaké svírání na svém těle? Máte prostě blbý pocit? Zastavte se. Prostě když svítí červená, taky neprojedete křižovatku...pokud nemáte sebevražedné sklony.

Mark nám kladl na srdce, abychom skutečně pozorovali svoje emoce. Instalovali si jakéhosi pozorovatele a stali se svědkem vlastního myšlení. Často jsme chycení v tom, co se děje a zapomeneme se na všechno podívat tak trochu ze shora. To je mimochodem moc pěkná technika.


Co by tedy mělo být naším záměrem?


"Hledejte lepší pocit!"


A nestačí být prostě jen pozitivní! Jde o to, si i tu náročnou emoci, která je pro nás výzvou, prožít, pozorovat jí, být jí soucitným svědkem. Na svém mindfulness výcviku jsem se naposledy učila, jak běžně projevujeme soucit vůči ostatním, ale vůči sobě jsme často nesoucitní. Pokud váš blbý pocit souvisí s nějakým pocitem vlastní prohry, studu, toho, že se vám něco nepovedlo, zkuste si sami sebe představit v roli vlastního kamaráda, který vám prostě jen řekne: "To nic, nejsi v tom sama. Zítra to bude lepší. Příště se to povede." Tato jednoduchá technika přináší nemalou úlevu a může vás dovést k lepšímu pocitu.

Nepotřebujeme totiž sehnat lepší byt, lepší auto, lepší práci a až pak se lépe cítit. Lépe se cítit potřebujeme teď a tady v situaci, ve které se zrovna nacházíme. Ptáte se - a co když mi něco vadí? Nesnáším tu práci, ten byt, toho partnera... Zkuste to přijmout s tím, že změnu můžete udělat vždy. Ale pamatujte, že byste se neměli rozhodovat, pokud nevnímáte, jak se cítíte. Věnujte tomu proto stoprocentní pozornost.


Přeji vám, ať vám to jde...

S láskou,

Koučka Péťa