Mindfulness - tanec - tantra

23.10.2022

Vypadá to na tři zdánlivě oddělená témata, která mě osobně fascinují. Intenzivně se jim věnuji poslední roky a postupně vnímám, jak se v mém životním přístupu prolínají; někdy na čas utichají, aby pak zase se vší silou znovu ožila a získala nový prostor. Svoji velmi osobní a intimní zkušenost s vámi chci sdílet.


Kouzlo přítomného okamžiku

Co tedy má tři témata spojuje? Naprosto základní princip našeho bytí - TADY A TEĎ. Chuť jen tak existovat v meditaci a každodenních činnostech. Odvaha oddat se pohybu bez nasazené masky, ať už jen tak sám se sebou, nebo s někým ve sdíleném prostoru. A v neposlední řadě vnímat intimní prožitek všeho druhu s plným využitím smyslů a dechu.

Zaměření na dech, vnímání smysly a plná pozornost na přítomné prožívání je zásadní pro všechny komunity jejichž jsem součástí. Snažíme se dělat to nejlepší, abychom žili v přítomnosti, netrápili se tím, co bylo, ani úvahami nebo domněnkami o budoucnosti, která ještě nenastala. A právě v onom snažení je klíč k otevření vašeho skutečného potenciálu.


(Ne)snažení

"Snaž se tak jako když to chceš i nechceš zároveň..." Slova jednoho z mých lektorů mindfulness. Ono to totiž s tím snažením se být v přítomnosti není jen tak. Když budujeme nový návyk, potřebujeme mu přirozeně trochu pomoc. Mysl nás tahá do starých vzorců, které jsou pro nás komfortní zónou. Pomoc můžeme vyhledat třeba tak, že si prostě necháme poradit, zajdeme do kurzu, najdeme si mentora, který nám představí techniky vedoucí blíže ke stavu 'tady a teď'.

Skvělé jsou právě mindfulness tréninky. Prošla jsem sama základním 8-týdenním výcvikem, follow-upem a právě dokončuji druhý follow-up. Už jen tím, že nám někdo řekne - chtěj a nechtěj zároveň- se donutíme zastavit a zvážit, že bychom mohli dělat něco jinak, nebo něco nového zkusit... A tam by to snažení mělo mít hranici. Nesmí jít o urputné snažení, ale spíše o PŘIJETÍ.

Lpíte na něčem, třeba na tom, že vás musí mít nějaká konkrétní osoba ráda a bolí vás, že jste jí lhostejní? Z toho bude plynout velmi konkrétní pocit, který budete cítit na svém těle a budete si ho propojovat s konkrétními myšlenkami, včetně těch zhoubných. Tyto myšlenky se často květnatě větví a navazují na sebe i domněnky, námi vybranou realitu nebo iluzi (naši projekci). Stručně řečeno máte pocit psychické zátěže.

Mindfulness vám pomůže se od tohoto stavu jaksi odosobnit. Říct si doslova: To nejsem já! Předtím je ale nutné ono nesnažení, přijetí. Můj lektor mi radil:

"Řekni si doslova VÍTEJ! A pozoruj myšlenku a pocit s ní spjatý z většího prostoru."


Prostě si vytvořte nadhled. A v tom nadhledu jste TADY A TEĎ. V přítomnosti, vědomí si sebe sama. Mysl vám neběhá dozadu ani dopředu. Je v roli vědomého pozorovatele.


Tanec těla a mysli

Je to vlastně proces neustálého učení se. Jak jsem se tak stávala (a stávám) vědomější svých myšlenek a pocitů, začala jsem si je propojovat se svým tělem. Moje nejnovější zkušenost je proto spjatá s tancem. Tanec a hudbu jsem vždy milovala. Jestli máme minulé životy, tak jsem v některém z nich určitě byla orientální tanečnice. Poslední dobou si více uvědomuju, jak se mnou mé tělo komunikuje. Dává mi najevo skrze svou přirozenou intuici, jaké je správné směřování v ten daný okamžik, té situaci a s tou osobou.

A tak jsem narazila na ECSTATIC DANCE. Vlastně kolem mě tento koncept prošel už před rokem, ale teprve od letošního srpna jsem se mu začala věnovat naplno. A propadla jsem mu! Pravidelně chodím do komunity lidí a každé dva týdny s nimi prožívám vědomou párty bez drog a alkoholu. S každým tancem odlupuju jednu slupku cibule za druhou a dovoluji si být více a více sama sebou. Objevuju svoji podstatu. Naposledy jsem si představila samu sebe jako tanečnici v perském paláci. Pak jako hada, který se svíjí a taky jako divokou tygřici.


Ecstatic dance je intuitivní tanec. Neřešíte, jestli se na vás někdo dívá, jestli vás někdo posuzuje, něco si myslí... Soustředíte se na sebe a projev emoce skrze vaše tělo - TADY A TEĎ. Pomůckou je vám DJ a jeho hudba a vytvoření prostoru organizátory, které je dostatečně bezpečné na to, aby každý mohl objevit a projevit svou podstatu. V prostoru se nepoužívají mobilní telefony a je zakázáno mluvit. Mluvíte pouze tělem. Tančíte sami za sebe nebo třeba s někým v kontaktu. Kontaktem může být pouhý úsměv, střetnutí očí nebo i dotek. Je to na vás a vaše tělo je v tom tím pravým rádcem.


Tělesné prožívání

Velmi rychle jsem pochopila, jak se mi tato nová zkušenost propojuje s mojí nejintimnější zkušeností - TANTROU. Tantru jsem začala objevovat někdy před 4 lety, kdy jsem začala číst knihy od Davida Deidy. Tehdy jsem ale zůstala na poli teorie, byla jsem daleko od toho si tantru připustit blíže. První zkušenost jsem tak měla v roce 2019 na kurzu Stelly Krenčejové.

Tento rok jsem se k ní intenzivněji vrátila a pracuji s ní pravidelně. Posouvám se podle toho, jak mi to mé tělo dovolí. Tantra je o vědomém prožitku tady a teď, ale také o otevřenosti v té nejintenzivnější podstatě. Nepřijdete do místnosti plné cizích lidí, nedovolíte jim se vás dotknout, aniž byste měli v pořádku sebelásku (tedy neřeším srovnávání s druhými nebo to, co si kdo myslí o nedokonalostech mého těla) a zároveň neuměli komunikovat své hranice.

Na tantře a její komunitě mě ale láká více věcí. Abych to uvedla na pravou míru. Tantra není jen o tantrickém sexu nebo masáži a ta nemá rozhodně nic společného s erotikou. Tantru přiblížil v moderní době lidem zejména filozof OSHO, který skrze své promluvy učil bdělé pozornosti (např. různé meditační techniky). Jeho knihy jsou hojně zastoupeny v českých překladech v našich knihkupectvích.


Ač můj první kontakt s tantrou byl skrze učení se masážních technik, otevřela mi dveře k pochopení sebe sama, svých tužeb, svých přání a také toho, co si rozhodně nepřeju. Naučila jsem se komunikovat hranice. Při tantrických setkáních nedochází k žádným orgiím, jak si mnozí myslí. A pokud se vás někdo má jakýmkoliv způsobem dotýkat (tantra je hodně o vědomém doteku), tak se to děje se svolením a určením toho, co se mi líbí a co se mi naopak nelíbí.

A na to, abych uměla onu hranici komunikovat, potřebuju sebelásku, znát sebe sama, přijmout se, dovolit si to...potřebuju být co nejvíc TADY A TEĎ ve svém prožívání!


Propojení

Cyklus se uzavřel. To propojení mě až bije do očí a skoro si říkám, proč jsem na to nepřišla dřív? Protože je to proces. Odloupáváme slupky cibule skrze plné vědomí a najednou jsme v nějakém bodě, kdy si uvědomíme - WOW, jakou cestu máme za sebou! Uvědomujeme si své bytí, vybíráme si aktivity a chodíme vědomě mezi lidi, kteří s námi souzní. A pokud nám náhodou nesoudnou, zraní nás nebo rozčílí, dokážeme je vnímat jako své učitele. Jsem ráda, že jsem tuto svou cestu s vámi mohla otevřeně sdílet a těším se na to, co ještě objevím.


S láskou

Koučka Péťa